Život je jednoduchý, to jen lidé si ho dělají složitým...

Příhoda s černouškem...

4. prosince 2009 v 17:40 | Elá |  Zajímavosti
Stala se mi taková příhoda, ale než ji povím, měli by jste vědět, že chodím na zdravotní školu v Brně a momentálně trávím praxi v nejmenované nemocnici na chururgickém odd. muži.

Když jsem tam zase jednoho dne přišla a předala mě a mým spolužákům sestra službu, přišla za mnou Lucka, že má na pokoji anglicky mluvícího černocha, a jelikož ona se už 8 let učí německy, tak anglicky neumí ani kváknout.
Teď nastal problém. Jelikož naše třída je na angličtinu absolutně vypatlaná - a to nepřeháním - byla jsem doslova dokopaná na onen pokoj s černým anglicky mluvícím mužem s tím, že jsem mu měla položit jednu jednoduchou otázku - chce li injekci od bolesti. To ovšem říci v angličtině. Ale jelikož já jsem v angličtině od první třídy pokročila jedině v tom, že rozeznám budoucí a minulý čas, a dokážu se představit, byl to pro mě úkol velice přetěžký.


Vtrhla jsem na pokoj s velmi nesrozumitelným ,, Good morning," s čímž jsem na sebe strhla veškerou pozornost. Onen muž, jehož jméno jsem nedokázala vyslovit, se na mě podíval, a tvářil se velice překvapeně. První krok jsem měla za s sebou. Teď zbývalo to nejdůležitější - vymáčknout ze sebe nějakou srozumitelnou otázku.
Vypadlo ze mě akorát ,,Do you wont…" (což jsem si s holkama nacvičila za dveřmi pokoje) a poté dlouhá pauza, ve které jsem přemýšlela jak se řekne injekce. Nezbývalo, než si vypomoct češtinou. ,,…injekci?" A asi jsem se tvářila velmi nešťastně. On mi bohužel nerozuměl, hodil po mě absolutně nechápavý pohled, a díval se, jak pomale dostávám barvu opravdu zralých rajčat. Tak jsem se dala do vysvětlování, a snažila se na něj dívat co nejmíň. ,, Injekci od bolesti? …Ehm…" A vtom se na mě kouknul a pravil: ,,Injekcions?"
A já rychle: ,,Jo! A…Ehm… Od bolesti… Ehm.. Au Au?" A jak jsem nervozně gestikulovala a házela rukama, upadla mi - doteď pevně držící - cedulka s mým jménem - jemu přímo mezi nohy. Okamžitě jsem změnila barvu ze zralého rajčete do přezrálé višně. On byl velice zmaten mým chováním, a odsouhlasil vše třemi ,,Yes, yes, yes," v tom momentě jsem zvedla onu prokletou cedulku a se třemi (českými) omluvami jsem vypochodovala z pokoje. Než jsem vyšla, stačila jsem ještě vrazit do dveří, protože jsem je nestačila tak rychle otevřít, a na pokoji jsem se už do konce služby neukázala… J
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama